Česká fotografie patří ve světě k nejvíce oceňovaným fenoménům. Úspěch je podmíněn historickými okolnostmi – v českém prostředí měla fotografie vždy svoji oporu. Jednalo se o dostupné médium, které bylo demokraticky přístupné všem vrstvám obyvatel. V Čechách se také záhy vyprofilovaly všechny možné žánry od umělecké po reportážní fotografii.  Jména jako František Drtikol, Jaromír Funke nebo Josef Sudek náleží konzistentně ke sběratelsky nejžádanějším autorům. O velké kvalitě svědčí i to, že se velké množství autorů prosadilo v zahraničí i po roce 1948. Málo se nicméně ví o tom, že se daří prosazovat v silné zahraniční konkurenci i mladší generaci. Takovými autory jsou například Martin Stranka a Martin Rak. Zatímco Stranka se prosadil svými stylizovanými fotografiemi, pražský rodák Martin Rak (1984) se zase v zahraničí etabluje svým moderním pojetím krajin jako bytostný krajinář. Před svou čtyřicítkou je již vlastníkem mnoha prestižních ocenění (EISA Maestro, International Photo Awards IPA, Prix de la Photographie Paris Px3) a autoritou pro mnohé fotografy krajináře. Martin Rak působí na výtvarné scéně od roku 2009 a v jeho snímcích mu jde zobrazení lyrické krajiny, k níž mnohdy dochází za použití charakteristických mlh s pronikajícími slunečními paprsky. Typická je pro něj i syžetová nedopovězenost. Jak sám autor říká:

Tyto výrazové prostředky se pro něj staly natolik charakteristickými, že lze hovořit o výrazném a osobitém stylu. Rakova tvorba ukazuje na možnosti rozvíjení klasické fotografie v digitální éře, kdy jsou jeho snímky v dobrém slova smyslu tradiční.

Martin Rak je fotografem krajiny, který doslova dělá vše pro dokonalý záběr. Od hodin turistiky v drsném terénu ve větru, sněhu a dešti, po lezení na nebezpečná horská místa a postávání v hluboké mrazivé vodě.

Seznamte se s krásnou krajinou, kterou zachytil během své životní cesty s hlubokým respektem k přírodě na jeho nejnovější výstavě Photographs. V Einszwei Gallery je představen průřez poslední dekády jeho tvorby. Výstava je rozdělena do dvou tematických okruhů.

Černobílé fotografie jsou charakterizovány použitím dlouhých expozic a čistých kompozic. Výsledkem je, že dokáže vytvořit atmosféru založenou na jeho vnitřním vidění. Tímto způsobem dokáže zachytit pocit, nikoliv jen okamžik v čase.

Druhá část výstavy se snaží prozkoumat krajinu, její magické souhry světla, barvy a formy. Ať to jsou fotografie z Dolomit nebo jeho oblíbených severočeských Sudet, tak si Martin Rak udržuje konzistentní paletu a vizi. Emocionální reakce na přírodní zázraky planety a starost o ohroženou přírodu jsou témata, která probíhají jeho celým fotografickým dílem.

Na autora by šlo skvělým způsobem aplikovat kategorie používané v krajinářství v 19. století, které rozlišovalo několik typů krajin. V jeho námětech z Českosaského Švýcarska a mořské hladiny Baltu lze vysledovat polaritu mezi idylickou a heroickou krajinou. Pro jeho rukopis je charakteristické využití atmosférických proměn počasí, který dávají jeho fotografiím specifickou náladu analogickou snímkům piktorialistů nebo minimalismu Hiroshi Sugimota.