„Cinétique II“, putovní skupinová výstava, kterou koncipoval pařížský kurátor Milija Belić, byla poprvé představena v roce 2018 v Paříži, poté v Basileji, Hamburku, Vídni, Budapešti, Novigradu, Stoffenu a nyní v Praze. 22 umělců z 10 zemí (Česká republika, Francie, Irsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko, Venezuela) zpracovalo téma pohybu abstraktním geometrickým jazykem a v malém formátu.

Přímé uznání neoddělitelnosti prostoru a času přineslo obrat v současném kreativním myšlení. Je to vidět i v nejnovějších vědeckých teoriích. Pohyb a rytmus si nyní nacházejí cestu do umělecké praxe a často se vnucují jako jediné skutečné téma a nesporná charakteristika moderny – především díky neustálému dalšímu vývoji konkrétního umění. Pohled, dosud fixovaný na okamžik, se nyní začíná rozšiřovat do časových úseků, ať už na základě skutečného pohybu, nebo prostřednictvím souběhu jednotlivých momentů, které následně způsobují fiktivní pohyb na sítnici. Kinetika se všemi svými percepčními a psychologickými efekty přechází v optiku a ukazuje dílo, které ve své celistvosti zahrnuje nejen to podstatné, ale především stávající se. Vzniká tak nová dialektika skutečného a imaginárního, která vytváří prostorově dynamické obrazy a formy. Realita a hmota se jeví jako proudící energie. Obraz se na svých rozhraních fragmentárně otevírá: pohyb a rytmus se stávají zdrojem nových forem vyjádření. Nejde již o reprodukci či napodobování, ale o plastickou analogii založenou na uchopení dynamické a živé reality, forem, které zahrnují nejen prostor, ale i čas, forem, které se již nedají oddělit. Myšlenka času. Umělec utváří čas i prostor. Kubisté, kteří následovali dobře vyšlapanou cestu Cézanna štěpením viditelného světa, futuristé se svou dynamizací pohledu, která začala experimentální fotografií Muybridge a Marey a poté vedla k Duchampovu konceptuálnímu umění, aniž bychom opomněli ruské konstruktivisty. Malevičův mimosmyslový suprematismus a jeho kosmické perspektivy, Mondrianův idealizovaný neoplasticismus nebo světelný orfismus Kupky a především Delaunayů, to vše se jeví jako předchůdci umění, které se nyní oprávněně nazývá „kinetické umění“. Tento umělecký proud, reprezentovaný svými historickými protagonisty jako Vasarely, Soto, Agam, Morellet, Cruz-Diez, Le Parc nebo Molnar, je v posledních desetiletích jádrem aktuálního dění. Je hluboce ukotven v převážně geometrizující estetice, věrném vyjádření citlivosti úzce spojené s novou cválající a nezvratnou érou digitální technologie a  učením pramenícím z vysoce komplexní kybernetické logiky.

Tato výstava ukazuje rostoucí zájem o kinetické představy a vize založené na vnímání času a začleňování a integrování výsledných pohybů a rytmů do současného kreativního myšlení.

Text: Milija Belić
kurátor výstavy

Autoři vystavovaných děl:
Ada Weber /Švýcarsko/
Wilmer Herrison /Francie/
István Haász /Maďarsko/
Milija Belic /Francie/
Mitsouko Mori /Francie/
Fabrice Ainaut /Francie/
Barbara Höller /Rakousko/
Michel Debully /Francie/
Françoise Kulesza /Francie/
Muneki Suzuki /Francie/
Marián Weber /Švýcarsko/
Anne Rose Regenboog /Holandsko/
Eva Francová /Česká republika/
Christine Boiry /Francie/
Francesco Camponovo /Švýcarsko/
Gregorio Siem /Venezuela/
Luisa Russo /Itálie/
Renate Klara Kasper /Německo/
David Fahey /Irsko/
Hernan Jara /Francie/
Alex Pariss /Francie/
Gerhard Hotter /Německo/