Mohl byste se prosím představit a říct nám, jak jste v umění začínal a jaká byla Vaše první zkušenost v umělecké tvorbě?
Mé začátky byly docela jednoduché. Byl jsem dosti nezbedné dítko a tak mne rodiče dali do tehdejší Lidové školy umění na kreslení, abych moc nezlobil. To mne zpočátku moc netáhlo, rozhodně více mne zajímal fotbal, lezení po skalách a hradní zříceniny, ale když jsem byl na prahu puberty, tak přišel nový učitel Vlastimil Šik a ten mne dokázal pro malování nadchnout. První obrazy jsem dělal pod jeho dohledem. Dodnes mohu říci, že přesto, že jsem absolvoval mnohá další studia, on mi dal nejvíc.

Jak byste popsal sebe a své umělecké dílo?
To bych asi nechal na divácích, každý v mé práci vidí něco jiného, tak trochu si do ní promítá sebe sama. Někdo vidí třeba melancholickou krajinu, někdo kus osobní historie a někdo vesnickou grotesku, záleží na úhlu pohledu.

Odkud čerpáte inspiraci?
Vyrůstal jsem v severních Čechách v Lužických horách, bývalých Sudetech, v době ruské okupace. Takže mne ovlivnila tamní romantická a trochu temná krajina, různé strašidelné a bizardní příběhy, kterých bylo všude plno a taky pocit marnosti, když jsem viděl všude přítomnou devastaci. Zničené hrdé grunty, vypálené kostely, zmizelé vesnice, věčně opilí ruští vojáci, to byl každodenní kolorit, který ve mne zůstal dodnes. Jeden z mých spolužáků mi před časem v žertu říkal, že kdyby nebyly Sudety, neměl bych, co bych maloval a je to tak trochu pravda.
Máte svou základní filozofii, která Vás vede v tvůrčím projevu?
Mám rád takzvané „nízké umění“, báchorky, povídačky, lidové slavnosti a folklor. Pro mne to byla nejen vizuálně zajímavá podívaná, ale jakási brána do duše. Nevím, jestli je to filozofie, ale fascinuje mne to, jak je ono „nízké umění“ v každém člověku přítomno pod různými kulturními nánosy.

Na jaký Váš kariérní úspěch jste nejvíce hrdý a proč?
Vyrůstal jsem v osmdesátých letech, době pozdního komunismu a dělat své věci a nemuset mít k tomu práci v továrně, nebo kotelně mi přišlo jako nesplnitelný sen. To, že mohu malovat a ještě je o mou práci zájem, bylo mé největší vítězství.